Dialog zahrnující dva nebo skupinová diskuse se třemi nebo více účastníky je založen na schopnosti klást otázky a schopnosti kompetentně na ně odpovídat. Pokud dokážete správně, rychle a sebevědomě odpovědět na různé otázky, jste nejen dobrý konverzátor, ale můžete se také ucházet o řadu sociálních pozic.
Instrukce
Krok 1
Otázky jsou dvou typů - uzavřené a otevřené. Otevřené otázky se používají v ústním projevu a v písemných dotaznících a dotaznících. Příklad takové otázky: „O co se ti zajímá?“Na otevřené otázky se odpovídá v jakékoli formě.
Krok 2
Uzavřená otázka zahrnuje výběr jedné nebo více možností odpovědi z navrhovaných. V ústním projevu se prakticky nepoužívají, ale často se s nimi musí při vyplňování úředních dokumentů setkat. Příklad: „Jaké jsou vaše koníčky? - a) hudba; b) aktivní odpočinek; c) kino a animace; d) literatura. Může se také jednat o smíšený typ otázek, kdy vám budou nabídnuty hotové odpovědi a navíc je možné je doplnit vlastní verzí.
Krok 3
Při odpovědi na otázku se pokuste pochopit, co přesně chce váš partner od vás slyšet. Věnujte proto pozornost tázacím zájmenům, kterými často začínají otázky. Pokud se vás zeptáte, kde jste večer strávili, pak logická odpověď bude o místě pobytu, a nikoli o tom, kdo vás doprovázel atd.
Krok 4
Při odpovědi na otázku se nemusí vždy vyplatit jít dopředu a říci, že jste ještě nebyli dotázáni. Tuto chybu často dělají studenti na zkoušce, kteří začínají hovořit o dalších událostech a faktech. Takové informace umožňují partnerovi zahájit konverzaci ve směru, na který nejste připraveni. Tuto funkci však lze použít záměrně. V případě, že jste v daném tématu kompetentní, můžete jej svými odpověďmi nasměrovat směrem, který vám vyhovuje.
Krok 5
Při jakékoli nesprávné otázce máte právo buď ji vysmát, nebo přímo sdělit partnerovi, že na něj nehodláte odpovědět. Je pravda, že pracovníci ve veřejných profesích (politici, herci, televizní novináři atd.) Budou tak či onak nuceni na takové otázky odpovídat (nebo vytvářet vzhled odpovědí). Hlavní věcí je být schopen rozlišit hranici mezi profesní a osobní sférou života.
