Vztah mezi matkou a dcerou v některých rodinách není zdaleka ideální. Úzký vztah není zárukou vzájemného porozumění.
Dokud dcera nevyroste, matka je v tomto vztahu lídrem. Odpovědnost za vztah zcela spadá na její ramena. Matka by neměla brát svou dceru jako majetek. I ve velmi mladém věku musí být dítě schopné být samo sebou, mít svůj vlastní názor a schopnost rozhodovat.
Dcera vyrůstá a odpovědnost za vztah padá na bedra obou žen. Na jedné straně dcera touží po svobodě a na druhé straně hledá podporu matky. Když nastane konfliktní situace, měla by matka znovu učinit první krok ke schůzce. Musí své dítě přesvědčit, že nejsou soupeři, a ať se stane cokoli, za žádných okolností se její nepřítelem nestane matka.
V rodině, kde se matka zcela a úplně věnovala své dceři, obvykle vyrůstá osoba, která si je jistá, že veškerá pozornost matky vždy patří jen jí. A při jakémkoli pokusu „poslat svou dceru na otevřenou cestu“je matka odmítnuta. Dcera věří, že matka by měla i nadále uspokojovat její potřeby, ale zároveň nesmí zasahovat do její svobody. Zde se matka musí přemoci. Dospělá dcera musí samostatně řešit své problémy a najít východisko ze současné životní situace.
Chcete-li obnovit vztahy na obou stranách v jakémkoli věku, může jako všelék sloužit pouze upřímná konverzace.
