Derealizace je stav, kdy je narušeno adekvátní vnímání okolní reality. Pocit zkreslení může trvat několik okamžiků nebo hodin nebo několik dní, týdnů.
Lékaři nerozlišují derealizaci jako samostatnou duševní chorobu. Častěji působí patologický pocit jako další příznak. V drtivé většině případů je narušené vnímání reality kombinováno se stavem zvaným depersonalizace. Z tohoto pohledu mezi chorobami vyniká syndrom derealizace-depersonalizace.
Samotná derealizace je obvykle výsledkem psychotické / neurotické poruchy. V tomto stavu zůstává osoba zcela zdravá, zpravidla není pronásledována bludnými myšlenkami nebo halucinacemi, neztrácí nad sebou kontrolu, může být kritická vůči svému stavu.
Je třeba poznamenat, že stav nereálnosti někdy nevzniká kvůli duševní poruše, ale jako důsledek současného stavu. Například během nucené nebo úmyslné deprivace spánku nebo ve chvílích silného stresu může člověk zažít podobné pocity a vnímat svět jako vzdálený a „falešný“.
Příznaky doprovázející pocit derealizace:
- nedostatečné vnímání okolní reality: objekty, objekty, ostatní lidé se zdají vzdálení, všechny události se vyskytují jako ve snu;
- svět kolem lze považovat za rozmazaný, „zaprášený“;
- někdy na pozadí derealizace existuje pocit, že se čas mění, auta jedou příliš rychle nebo se naopak sotva plazí po silnici;
- v některých případech je stav doprovázen deja vu nebo jame vu;
- vnímání zvuků se také mění: zdají se být vzdálené, hluché, nezřetelné, nečitelné;
- příznakem derealizace může být také změna hmatových, chuťových vjemů;
- vnímání barev a odstínů je zkreslené; barvy okolního světa vyblednou nebo se stanou příliš jasnými.
Mezi důvody, které vyvolávají rozvoj derealizace, patří kromě možné psychické patologie, stresu nebo problémů se spánkem:
- nějaká traumatická událost, která zanechala vážný otisk stavu člověka; může to být jak smrt milovaného člověka, tak fyzické, emoční týrání;
- zbavení různých potřeb těla, nejen nutně spánku; v tomto případě je pocit derealizace považován za jakýsi ochranný mechanismus psychiky;
- lékaři poznamenávají, že stav nesprávného vnímání světa se často vyvíjí u lidí, kteří tíhnou k ideálu a mají sklon k bolestivému (nedostatečnému) perfekcionismu;
- únava (morální a fyzická), vyčerpání, silná potřeba relaxace a odpočinku také v některých případech fungují jako základ pro rozvoj pocitu derealizace.
Je důležité si uvědomit, že k derealizaci může dojít na pozadí deprese, silné úzkosti a patologické úzkosti.
Pokud narušené vnímání světa pronásleduje člověka neustále nebo příliš často, je nutné nejen napravit jeho obvyklý život, ale také vyhledat pomoc u psychiatra, psychoterapeuta.
Prognóza léčby této poruchy je často příznivá a k zotavení dochází postupně. Terapie používá jak léky na předpis, včetně těch, které snižují úzkost a zlepšují spánek, tak psychoterapii.
