Bylo natočeno mnoho filmů o lásce a bylo napsáno mnoho knih. Zpravidla mluví o lásce k muži nebo ženě, dětem, přátelům. Zároveň v psychologické literatuře stále častěji píšou, že než budete milovat druhé, stojí za to zjistit, jaké to je milovat sebe.
Je milování sebe dobré nebo špatné?
Kvůli výchově je fráze „sebeláska“u lidí často spojována s narcismem, sobectvím, sebevědomím, obezřetností, lhostejností k lidem. Někomu se může zdát, že můžete milovat sebe nebo někoho jiného, jako by se jednalo o vzájemně se vylučující pojmy.
Podle psychologů se však tyto pojmy doplňují. Kromě toho je pouze sebeláský člověk schopen upřímně dát lásku druhému a také ji přijmout. Je těžké se zamilovat do někoho, kdo se považuje za podřadného, spíše to bude škoda.
Co znamená sebeláska
Milovat sám sebe znamená přijímat se spolu se svými silnými a slabými stránkami, a dokonce se snažit tyto nedostatky napravit, necíťte vůči nim znechucení a pocity viny. To znamená neporovnávat se s ostatními, uvědomovat si svou individualitu a hodnotu.
Pokud má člověk nadváhu, nebude ležet na gauči a nebude se mu litovat, ale z lásky ke svému tělu se bude snažit, aby byla jeho strava co nejužitečnější a věnuje se fitness. Péče o své tělo a zdraví (ale ne neustálé oddávání se svým slabostem) je indikátorem sebelásky.
Osoba, která miluje sama sebe, si váží sama sebe a očekává stejnou úctu od ostatních. Nevnucuje a neprosí o pozornost a lásku od těch, kteří nejsou připraveni mu je dát. Dovoluje si mít vlastní názor na různé problémy, ví, jak říci „ne“, bránit své zájmy.
Respektuje své potřeby a touhy (za předpokladu, že neubližují ostatním lidem) ai přes nabitý pracovní program si najde čas a způsoby, jak potěšit sám sebe. Pokud se jedná o rodiče, neobětuje se úplně kvůli dětem, ale má také svůj vlastní čas a prostor. Život manželky se netočí úplně kolem jejího manžela a naopak.
Člověk se nenudí sám se sebou, necítí bolestivou závislost na ostatních lidech. Vždy se může něčím zabývat, má rád svou společnost. Proto takový člověk přitahuje svou důvěrou, zdá se, že je pro něj vždy zajímavé, že má bohatý a fascinující vnitřní svět.
Pokud je to možné, snaží se uskutečnit své plány a sny, ať už jde o cestování nebo změnu povolání. Ví, že čím je naplněnější a šťastnější, tím více šancí má udělat pro své okolí šťastnými.
Milující a respektující osoba také respektuje ostatní lidi, jejich právo na osobní čas a prostor, na osobní svobodu a seberealizaci. Matka, která si kromě výchovy svého syna našla čas na své osobní záležitosti a zájmy, se tedy nesnaží zasahovat do osobního života svého syna a ponechat ho déle v sobě, na rozdíl od té, pro kterou se syn stal jediný smysl života.
Sebeláska zároveň neznamená posedlost a sobectví. Ti, kteří mají komplexy, jsou obvykle fixováni na sebe. A to jim brání všímat si lidí a světa kolem nich. Pokud člověk upřímně miluje sám sebe, pak přebytek tohoto pocitu vylévá do lásky k lidem kolem, ke zvířatům a ke světu kolem něj jako celku. Když má člověk něco hodně, může to dát ostatním, ale ne naopak.
