Závislost na lásce je druh aditivního (destruktivního) chování s fixací na jinou osobu, který je charakterizován vzájemně závislým vztahem. V současné době je tento typ onemocnění velmi častý u všech věkových kategorií společnosti, a proto se řešení problému jeví jako docela relevantní.
Není pochyb o tom, že většina životních dramat v romantické aréně souvisí právě s tímto aspektem. Ve skutečnosti je závislost na lásce nejničivější formou duševní nemoci, kterou moderní metodologie z nějakého důvodu řeší některými polovičními opatřeními.
Náboženství doporučí obrátit se k Bohu. Cesta je efektivní, ale na tak velkou vzdálenost s největší pravděpodobností skončí smrtí, protože to bude vyžadovat hodně práce. A v tomto případě je nutná nouzová pomoc. Duchovní výstup navíc vždy nabízí přesně „trnitou“cestu s neúnavným bojem a překonáváním.
Psychologie (analytika) určitě zvýší sebeúctu nebo se v krajním případě obrátí k substituční metodě.
Lékařský aspekt téže vědy se změní na antidepresiva a léčivé účinky na fyziologii.
Psychici budou pracovat s biologickým polem, včetně technik s mentální obrazovkou.
Populární moudrost „vyrazí klín klínem“.
Ale pouze vyvážený přístup doporučí vyrovnat se s vědomou funkcí. Koneckonců, až po pochopení toho, jak funguje složitá lidská struktura „fyziologie - vědomí“(mentální aspekt musí být přičítán energetické látce a tedy produktu fyziologické produkce), lze naprogramovat, aby úspěšně vyřešil jakýkoli problém kontaktní zóna. Zde máme na mysli, že člověk nemůže přinutit (pokud je to tak; klíčové slovo ve větě „ahoj“) Zemi otáčet opačným směrem, ale je docela schopen „kódovat“svůj vlastní organismus na odpovídající fyziologické reakce silou myšlenky.
V tomto případě musíte samostatně přiřadit svoji vědomou funkci, abyste jednali jako nejvyšší inteligentní síla vesmíru - Bůh.
Nic není nemožné právě proto, že člověk je schopen vytvořit myšlenkovou formu (kód) jakékoli úrovně složitosti, který bude tak či onak napájen vesmírem a podle toho realizován.
Pokud má tedy člověk výslovnou formu závislosti na lásce, neměl by si „užívat své štěstí“na úrovni fyziologických poruch, ale spíše restartovat svoji vědomou funkci. To není tak těžké, když vezmete v úvahu výsledek, který na člověka čeká.
Zdá se, že po maximálně týdnu praktického výcviku bude mít každý postižený úplný pocit svobody a nezávislosti!
