Člověk je sociální bytost. Nemůže žít vedený pouze svými instinkty. Každý má své vlastní myšlenky a zkušenosti. To, jak se vidíme ve světě kolem nás, jak hodnotíme své schopnosti, do značné míry určuje všechny naše činy. Sebeúcta zde hraje velkou roli, ale jak ji definovat?
Instrukce
Krok 1
Souhlaste s tím, že vaše chování a vnitřní stav do značné míry závisí na prostředí, ve kterém se nacházíte, na lidech kolem vás, na postoji těchto lidí k vám. Je snazší začít s nízkou sebeúctou. Analyzujte, kdy a za jakých podmínek se cítíte nejistě. Snažte se být v takových situacích co nejčastěji: vzdělávejte se.
Krok 2
Věnujte pozornost tomu, jak se cítíte sami při jakýchkoli neúspěchech. Lidé s vysokou sebeúctou často přesouvají své selhání na ramena jiných lidí, čímž zcela odstraňují veškerou odpovědnost za selhání, ke kterému došlo. V takovém případě se pokuste identifikovat ty aspekty, které byste mohli implementovat, abyste se vyhnuli selhání, a odpovězte na otázku, proč jste to neudělali. Pokud existuje omluva pro všechno, pak je s největší pravděpodobností nadhodnocena sebeúcta. Lidé s nízkou sebeúctou se začínají rozčilovat, nadávají si. Věnujte pozornost tomu, co si přesně říkáte, co se vám ve vašich činech nelíbí, proč se káráte.
Krok 3
Věnujte pozornost tomu, jak reagujete na kritiku. Pokud je vaše sebevědomí nadhodnoceno, pak se kritika bere nejčastěji s nepřátelstvím, se zjevným nezájemem a touhou ukončit rozhovor co nejdříve. Nízká sebeúcta je jiná. Člověk poslouchá kritiku a nepochybně souhlasí s jejími negativními momenty.
Krok 4
Sebekritika je při definování sebeúcty zásadní. Lidé jej vnímají efektivněji než komentáře cizích lidí. Při kritice pochopíte, že některá část z vás to všechno říká, což znamená, že je to rozhodně správné. Pokud často kritizujete sami sebe, jste neustále nespokojeni sami se sebou a myslíte si, že by někdo jiný udělal všechno mnohem lépe, pak je vaše sebeúcta podprůměrná.
