Slovo „pokání“je podobné slovu „pokání“používané v církvi. Rozdíl je v tom, že pokání je proces vnitřního přehodnocování, ke kterému dochází v člověku, zatímco pokání je příběhem o jeho nesprávných činech.
Pokání je realizace vašich činů jako nesprávná a nepřijatelná. Každý člověk má ve své duši určitou hranici, kterou se snaží nepřekročit, aby nebyl ve svých očích „mimo zákon“. Pro jednoho je zasažení člověka zcela normální, pro jiného je potom dokonce i zvýšení hlasu na druhého důvodem k výčitkám svědomí.
Vnitřní morálka je velmi individuální pojem.
Mohou se však také změnit limity přípustnosti. Když se člověk přesvědčí, že jeho vlastní vnitřní normy nejsou správné, může to vynutit změnu v celém hodnotovém systému. V takových podmínkách je člověk obvykle vystaven zvratům osudu, například když se ocitne ve stejné situaci jako osoba, kterou urazil. A to ho nutí myslet vážně na své vnitřní hranice.
Nejcitlivější lidé jsou ti, kteří sami hodně utrpěli, pokud najdou sílu, aby se nezaměřili jen na sebe. Tito lidé mají velmi silné vnitřní morální cítění a přidávají své vlastní k normám veřejné morálky, kterým hluboce trpěli. Pokud například někdo v rodině neplní své povinnosti, nikdy se takový člověk nezeptá: „Proč jsi neplnil?“Koneckonců, tato otázka ve skutečnosti není žádostí o informace, ale skrytým tlakem na člověka. Lidé se zvýšeným morálním smyslem se ho nikdy nebudou ptát. Spíše vám jen zdrženlivě připomínají potřebu provést tu či onou akci.
Důvodem posunu morálních hranic jsou někdy situace občanské odpovědnosti za činy. Častěji, bohužel, kriminální. A pak si člověk najednou uvědomí, kolik mu zbývá, vzdálil se od lidí kvůli tomu či onému činu. Osoba se staví mimo pravidla ostatních lidí, čímž je odcizuje od sebe. To může být doprovázeno pocitem určité zvolenosti, jako je tomu ve Zločině a trestu, ale tato situace se postupem času stává extrémně nepříjemnou a člověk se snaží smířit, smířit se s ostatními prostřednictvím pokání, a to i za cenu trestu. Přesně to se stalo hrdinovi Dostojevského.
V takovém případě, jako je soud, je upřímné pokání také vysoce ceněné a zohledňuje se při vynesení rozsudku právě proto, že to znamená změnu v osobě. To znamená, že se zdá nepřijatelné, aby člověk žil jako předtím.
Je lepší poučit se z chyb druhých a co nejčastěji měřit svůj vnitřní morální smysl sociálními normami tak, aby vám společnost byla pohodlná.
