Nejkrásnější slova a písně byly o lásce vysloveny a napsány, lidé různých zemí se jí bojí a nadávají, libují si v ní a užívají si ji jako nejvyšší dar nebes. Každý prožívá tento pocit po svém, ale nelze popřít, že sociální společnost má velký vliv na formování právě těchto zážitků a trápení. Proto každá země a každá kultura má své vlastní chápání lásky.
Čína
V Číně má pojem „láska“velmi daleko od evropského. „Gun quing“je název pocitu, který má většina manželských párů navzájem. Je založen na vzájemné pomoci, lítosti, touze být blízko sebe. Sexuální přitažlivost je jen doplněk, který nikdo nevidí jako důležité kritérium při budování vážného vztahu.
Korea
Korea považuje lásku za dlouhodobý pocit, který přitahuje dva lidi a v průběhu let ji nepustí. Podle jejich názoru může nastat mezi lidmi, kteří jsou si navzájem naprosto nepříjemní. Korejci věří, že takové živé odmítnutí má také skrytý význam jakési úzké vazby mezi nimi. Korejský milostný „džung“může vzniknout až po absolvování mnoha zkoušek a společně přenesených událostí.
Anglie
Britové jsou přesvědčeni, že skutečná láska pramení ze skutečného přátelství mezi mužem a ženou. Aristokratický národ je kategoricky proti iniciativě žen. Britové jsou na začátku vztahu skromní a poté velkorysí. Britové vědí, jak získat ta nejsofistikovanější srdce.
Francie
Je chybou si myslet, že Francouzi jsou nejromantičtější národ. Je nepravděpodobné, že by muži v této zemi přijeli na první rande s květinami nebo si rezervovali stůl ve skvělé restauraci. Spíše nabídnou přechod na oběd a dají dámě možnost zaplatit účet sama. Láska ve Francii nabývá velmi jasných evropských podob, kde je módní a pohodlné žít v civilním manželství až do věku 30–35 let nebo do otěhotnění dívky.
