Pokud je člověk se sociální fobií dotázán, proč opouští dům jen večer nebo jen jednou za měsíc, začne popisovat různé sociální situace, které se mu zdají nebezpečné, a stěžuje si, že neví, jak se podle toho chovat. A pacient s vyhýbavou poruchou osobnosti stručně odpoví: „Protože jsem hrozný a nechci být viděn.“
Takový pacient používá fyzické a kognitivní vyhýbání se jako metodu vyhýbání se situacím, ve kterých bude odmítnut a ponížen. A je přesvědčen, že bude určitě zavržen a ponížen, protože si podle jeho názoru nezaslouží nic lepšího. Když ostatní lidé takové chování nevykazují, pacient se „uklidní“myšlenkou, že ho ve svých myšlenkách odmítli a ponížili.
Sociofob trpí svojí sociální maladjustací a člověk s IDD trpí celou svou osobností, nenávidí způsob, jakým vypadá, jak myslí a mluví. Jeho zobecněný smysl pro podřadnost má původ v raném dětství, definuje a emocionálně vybarvuje každou jeho myšlenku a každý čin, narušuje vnější realitu a nutí ho vidět nevyhnutelnou hrozbu v nejneškodnějším chování ostatních.
Se sociální úzkostí si uvědomujete svou sociální neschopnost, nedostatek sociálních dovedností, snažíte se vypořádat se s příznaky a získat chybějící dovednosti.
U vyhýbavé poruchy osobnosti jste přesvědčeni, že pro vás neexistuje způsob, jak říkat a dělat něco správně. Jste si absolutně a beznadějně jisti, že jste vždy a ve všem špatní, nekompetentní a zasloužíte si všeobecnou nedůvěru a ponížení. A jediný způsob, jak nějak odložit výkon trestu, který jste sami vynesli, je fyzicky se vyhýbat jiným lidem a kognitivně se vyhnout přemýšlení o tom, co se ve skutečnosti ve vaší realitě děje.
Osoba s vyhýbavou poruchou vstupuje do jakékoli životní situace s pocitem zkázy a nevědomým přesvědčením, že to pro něj všechno skončí velmi špatně, bez ohledu na to, jak moc se snaží, bez ohledu na to, co dělá. Pacient zároveň tyto zkušenosti nezaznamenává ani neanalyzuje kvůli kognitivnímu vyhýbání se. Tak či onak, před začátkem hry prohraje. Proto se sociální fobové zdají být v komunikaci jen trapní a nepřizpůsobení a ti, kteří trpí IDD, jsou skutečně neadekvátní a děsivé osobnosti.
