Vzácný člověk zvenčí nikdy nečelil pasivní agresi nebo sám nebyl ve stavu tichého protestu, když uvnitř vře rozhořčení, ale neexistuje způsob, jak vyjádřit emoce. Existují lidé, kteří neustále omezují své vnitřní impulsy a postupně se stávají pasivními agresory. Co provokuje tento stav?
Podle statistik vyplývá, že k pasivní agresi mají sklon spíše muži než ženy. Takové omezení emocí může postupně vést jak k problémům při komunikaci s lidmi, tak k poměrně vážným poruchám, které ovlivňují psychiku. Někteří psychiatři jsou toho názoru, že pasivní agresor je diagnóza, že tito lidé mají duševní poruchu a potřebují nějakou léčbu.
Negativní osobní zkušenost může vyvolat sklon k pasivní agresi. Když se v určité situaci člověk vzplanul, vyjádřil svou nespokojenost, ale nakonec se okolnosti vyvinuly tak, že byl ve velmi nevýhodné pozici. Traumatická životní zkušenost, neustálé vzpomínky na nepříjemné události tlačí člověka k potlačení emocí, k tichému protestu a pasivnímu chování. To je však pouze jeden z důvodů pasivní agrese a není to nejběžnější.
Lidé s určitými osobnostními rysy, určitými pohledy na život as některými intrapersonálními problémy mají často sklon k tichému agresivnímu chování. Na základě čeho se formuje pasivní agrese?
5 vnitřních příčin pasivní agrese
Zvýšená úzkost. Velmi úzkostliví lidé mají extrémně obtížné vztahy se situacemi, kdy musí argumentovat, prokázat svůj názor, hájit své zájmy nebo vyjádřit nespokojenost. Bojí se dalšího vývoje, raději se vzdalují konfliktům, které by mohly dále zvýšit úzkost a způsobit úzkost. Pokouší-li se „uniknout“nepříjemným pocitům, zadržují v sobě negativní emoce. Mrzutě mlčí a neochotně souhlasí s prováděním jakýchkoli nepříjemných povinností. Neschopnost dát průchod svým emocím se stává důvodem pro vznik pasivní agrese.
Plachost a nerozhodnost. Pokud je člověk od přírody velmi omezený, plachý, skromný, je pro něj těžké prokázat své skutečné city. Bojí se přitahovat na sebe zbytečnou pozornost, vyčnívat z davu a jakýmkoli způsobem ukázat svou individualitu. Tyto osobnostní rysy jsou často spojeny s nízkou sebeúctou. Tito lidé však mohou v sobě zažít celou bouři negativních pocitů, když se musí „propadnout“podle názoru jiných lidí.
Prohlášení. Lidé, kteří jsou vedeni, jsou často také velmi důvěřiví, vnímaví, otevření světu a připraveni přijmout pohled někoho jiného. U těchto jedinců se však postupně začíná formovat pasivně-agresivní chování. Často je to kvůli tomu, že člověk poslouchá lidi kolem sebe, vydrží, akceptuje jejich názor a jejich postoje, ale v jednom okamžiku se pocit protestu uvnitř stává velmi silným. Lidé, kteří jsou náchylní k afektivním reakcím a impulzivnímu chování, se v takové situaci neomezí, projeví skutečné emoce. Jedinci, kteří jsou zticha a hnaní, se však omezí pouze na tichý protest.
Závislost. V tomto případě může být psychologická závislost odlišná. V jednom případě člověk neprojevuje své skutečné emoce, zaujímá postavení pasivního agresora v pracovním kolektivu. To je vyžadováno okolnostmi, protože v důsledku projevu nespokojenosti a skandálního chování můžete přijít o práci. V jiném případě člověk mlčky souhlasí se vším, když je závislý na partnerovi nebo rodičích. Dominuje v něm strach ze ztráty osoby / lidí, dostat se do extrémně nepříjemné pozice, strach z toho, že budete sami nebo že překročíte svoji osobní zónu pohodlí.
Snažit se být dobrý pro každého. Existuje kategorie lidí, kteří se snaží ze všech sil potěšit každého a všechny. Nevědí, jak odmítnout, řeknou „ne“, nejsou schopni odolat ani mírnému tlaku zvenčí. O takových lidech se chce, aby se o nich mluvilo výlučně pozitivně, aby jim všichni a všechno dávali příklad nebo jim rovné. Snaží se zaujmout pozici „ideální osoby“. Zároveň však jednotlivci s takovou touhou musí potlačit své touhy, zakázat si mluvit k tématu jakýchkoli otázek, aby nezničili svou pověst. Na základě toho se dříve či později začíná rozvíjet sklon k pasivní agresi.
