Když dojde ke ztrátě milovaného člověka, aktivuje se mechanismus zvládání, který je v psychologii známý jako „práce smutku“. Ztráta se považuje za prožitou po úspěšném absolvování všech fází.
Instrukce
Krok 1
Ve všech fázích zármutku dochází k naprosto normálním procesům. Musíte vědět o jejich vlastnostech, abyste si včas všimli patologického průběhu. Někdy nastává smutek, když uvíznete v jedné z fází.
Krok 2
První fází je šok, který trvá přibližně 9 dní. Osoba odmítá přijmout skutečnost ztráty, protože jeho vědomí je pro psychiku příliš traumatizující. Současně je spuštěn nejjednodušší obranný mechanismus - popření, které je pro dětství charakteristické.
Krok 3
Projevem šoku může být jak stav necitlivosti, tak úzkostlivé ponoření do činnosti. V tomto případě je depersonalizace možná jako oddělení od vlastního já. To vše se týká normálních reakcí, jinak by se člověk prostě zbláznil.
Krok 4
Během tohoto období je vhodné nenechávat člověka na pokoji, protože může mít sebevražedné myšlenky. Nyní nepotřebuje obtěžující filozofické rozhovory, potřebuje přítomnost blízkých a fyzický kontakt s nimi. Během tohoto období musí člověk plakat, pokud hodně pláče - to je dobré.
Krok 5
Pokud je člověk ztuhlý a nereaguje, zkuste mu pomoci plakat. Pohřeb je poslední příležitost vidět zesnulého člověka a vzlykání je nutností. Ostatní lidé by neměli odnést rakev a snažit se pohřeb urychlit.
Krok 6
Druhá fáze je relevantní až 40 dní a nazývá se popření, tentokrát se popření vyskytuje v nevědomé části psychiky. Formálně si člověk již uvědomil, ale hluboko - ne. Z tohoto důvodu může snad čekat na kroky zesnulého a snít s ním.
Krok 7
Pokud u zesnulého neexistuje jediný sen, znamená to patologický průběh stádia popření. Během tohoto období pozůstalí pláče často, ale ne neustále. Vede rozhovory o zesnulém, které musíte pozorně poslouchat.
Krok 8
Další fází je postupné přijímání ztráty, která způsobuje bolest. Člověk bojuje sám se sebou, snaží se ovládat svůj stav. Ale to není vždy úspěšné a v takových okamžicích se to náhle zhorší.
Krok 9
Často se objevují myšlenky na sebeobviňování, agresi vůči zesnulému, lítost nad existující příležitostí změnit a vylepšit něco v jeho životě. Takové myšlenky by se neměly dlouhodobě zmocňovat člověka, ale měly by být prožívány. Toto období obvykle trvá až šest měsíců.
Krok 10
Slz je stále méně a méně, člověk se učí potlačovat emoce a jít dál. Někdy začne plnit všechny povinnosti zesnulého. Sny se zesnulým stále přicházejí, ale v těchto snech se objevuje v jiném světě.
Krok 11
V další fázi dochází k úlevě od bolesti, která trvá až rok. Ztráta je akceptována, život se zlepšuje. Člověk má dojem, že ten člověk svůj zármutek úplně zvládl.
Krok 12
V závěrečné fázi se všechny předchozí opakují v mírné formě, ale osoba již nereaguje tak ostře. Je možný nárůst pocitů viny. Proces smutku dospěje ke svému logickému závěru na konci druhého roku.
