Plachost nebo plachost je zvláštním znakovým rysem společným pro muže i ženy. Tato funkce se zpravidla začíná projevovat i v dětství, může se postupně zvyšovat. Jaké jsou předpoklady pro rozvoj plachosti, co ji formuje?
Plachost se obvykle může projevit dvěma způsoby:
- člověk s podobnou povahovou vlastností se cítí extrémně nejistý a nepohodlný vůči ostatním lidem, je pro něj obtížné (a někdy zcela nemožné) mluvit na veřejnosti; stydlivost se zároveň může připomenout i v případě, že si potřebujete na dovolené připít nebo si obhájit svůj názor v přátelské společnosti;
- existují případy a nejsou ojedinělé, když člověk prožívá plachost ne před svým prostředím, ale před sebou; Pro takovou osobu je obtížné zahájit dialog se svým vnitřním „já“, musí si neustále udržovat obraz sebevědomé osoby v očích nejen ostatních lidí, ale také sama sebe.
Odborníci se domnívají, že ať už je plachost jakákoli, hlavní důvody jejího vývoje budou stejné. Co jsou?
Proč se plachost vyvíjí
Je snadné uhodnout, že plachost má přímou souvislost s sebeúctou, domýšlivostí, uznáním a vlastní hodnotou člověka. Pokud jsou z nějakého důvodu tyto okamžiky nestabilní, člověk bude vždy čelit plachosti z jeho strany. Pro plaché lidi může být obtížné prosadit se v pracovním nebo vzdělávacím týmu, není pro ně snadné rozvíjet své sklony a talent, jakkoli se prosadit. Na pozadí toho mohou být skryté osobní konflikty, komplexy přemístěné na podvědomou úroveň. Nesmělí lidé mají zpravidla velmi silný hlas vnitřního kritika, který nadává, obviňuje a ještě zvyšuje nejistotu ve svých schopnostech. V obzvláště kritických případech může zvýšená plachost vést k izolaci, nespojitelnosti, odtržení od reality.
Kvůli čemu může trpět sebeúcta člověka? Proč se v některých případech bolestivě podceňuje a zároveň stahuje na dno sebehodnocení a další důležité součásti osobnosti? Problémy se sebeúctou, které mají za následek plachost a izolaci, nejčastěji vznikají pod vlivem výchovy a vlivem lidí zvenčí. Pokud dítě nedostává potřebnou podporu od rodičů, neustále čelí obviněním a ponižování ze strany pedagogů a učitelů, ocitá se v situacích, kdy jeho úspěchy a úspěchy nejsou oceňovány, postupně je zdravá sebeúcta nahrazována neadekvátní. Dítě začíná stále více pochybovat o sobě a svých silách, opouští pokusy o rozvoj přirozeného talentu, začíná projevovat sklon k sebepoškozování. Problém sebeúcty je velmi obtížný, někdy vyžaduje spolupráci s odborníkem.
Mezi další běžné důvody, kvůli kterým se tvoří plachý a plachý charakter, se obvykle rozlišují tyto důvody:
- zkreslená představa o sobě samém, kterou mohou vnutit rodiče nebo společnost, bezprostřední okolí člověka;
- jasné přesvědčení člověka, že je přirozeně plachý;
- bolestivé předsudky vytvořené během života; na pozadí toho se často vyvíjí zvýšená úzkost, tendence k podezíravosti, pasivitě, nepřiměřené úzkosti a různých obavách;
- jakákoli traumatická / bolestivá situace, ke které došlo v dětství, jejímž výsledkem byla myšlenka, že člověk neodpovídá představám a očekáváním jiných lidí;
- vnitřní duševní rozpory, konflikty, které nejsou realizovány nebo nepřijaty;
- jistá, ne vždy traumatizující nebo toxická výchova v rodině, kde je z dítěte záměrně vytvořena tajná a plachá osobnost;
- nedostatek rozvinutých sociálních dovedností, neschopnost správně a snadno komunikovat s ostatními lidmi a se světem obecně.
Za zmínku stojí také to, že někteří odborníci (psychologové, sociologové, fyziologové) zastávají kontroverzní názor, že plachost je kvalita, která se vždy předává z generace na generaci. Tato vlastnost je jakýmsi dědičným znakem, s nímž se člověk již narodil. V závislosti na stylu výchovy a životním stylu, podmínkách, v nichž dítě vyrůstá, se tato vlastnost může velmi silně rozvíjet nebo naopak být časem potlačena.
Pokud jde o fyzické zdraví, plachost může být důsledkem dlouhodobé nebo chronické intoxikace škodlivými chemikáliemi, jako je rtuť. Musíte však pochopit, že v této verzi existují další příznaky, příznaky, které naznačují fyziologickou příčinu.
