Na počátku 20. století vstoupil pojem katarze do psychologie a psychoterapie. Je založen na psychoterapeutické praxi psychoanalýzy, jejíž průkopníkem je Sigmund Freud. V psychoanalýze je pojem „katarze“synonymem pro reakci, která vede k eliminaci hlubokých vnitřních konfliktů pacienta a osvobození od duševního utrpení.
V překladu z řečtiny znamená výraz „katarze“„uzdravení“nebo „očištění“. Podstatou metody, kterou navrhl Freud a kterou vyvinuli jeho následovníci, je záměrné uvedení člověka do stavu hypnózy. Takto změněný stav vědomí pacienta otevírá psychoterapeutovi přístup k bolestivým vzpomínkám a traumatizujícím zážitkům osoby, která požádala o pomoc. Po uvolnění nevědomých impulzů následuje uvolnění zážitků, které ve většině případů vedou k odstranění patogenních projevů.
Efekt katarze lze interpretovat následovně. Na pozadí nejsilnějších zážitků, doprovázených tělesnými pocity, člověk odstraňuje vnitřní konflikt a přechází do stavu bez napětí. Největšího psychoterapeutického účinku se dosáhne, když pacient vědomě prochází minulými bolestivými událostmi, které pro něj byly spojeny, propojily jeho mysl, emoce a fyzické vjemy. Nejde o verbální reprodukci traumatických obrazů minulosti, ale o úplné ponoření se do nich s přístupem do sféry nevědomí.
Průchod katarzí umožňuje dosáhnout hlubokých kořenů psychologického konfliktu a eliminovat příčinu bolestivých zážitků. Současně je kladen důraz na somatické a emoční uvolnění, nikoli na logické konstrukce. Sebeanalýza a pokusy najít rozumné vysvětlení nedostatečnosti osobnosti vzhledem k podmínkám situace pouze komplikují dosažení očištění.
Zkušenost pacienta s katarzí často okamžitě vede k jeho ponoření do stavu klidu, k prudkému zlepšení fyzické pohody. Akumulovaný náboj vybitý katarzí po dlouhou dobu přináší pocit úplného osvobození a očištění od traumatické situace. Průchod katarzní zkušeností zpravidla přináší do života člověka pocit úplné svobody a v některých případech odstraňuje potřebu dalších terapeutických vlivů.