Jak rozumět svému dítěti? Co když nemůžete přijmout některé z jeho funkcí? Jak se s tím vypořádat?
Proč musíte přijmout své dítě.
Dříve či později má každý rodič otázku, proč se jeho dítě chová tak či onak. Někdy se dítě (zejména v dospívání) chová přesně tak, jak se nám nelíbí nejvíce, a v těchto případech může být velmi obtížné dosáhnout vzájemného porozumění.
Abychom odpověděli na tyto otázky, doporučujeme dívat se na vztahy s dětmi z hlediska přijetí.
Co je přijetí a jaká je jeho hodnota z hlediska vztahů s dětmi?
Přijetí je jak postojem, tak stylem chování. Přijmout jiného člověka takového, jaký je, znamená vnímat ho v celé jeho jedinečnosti a originalitě, aniž bychom se v něm snažili změnit něco, co se nám nelíbí. Často se stává, že určitá osoba v nás navzdory svým nedostatkům vzbuzuje sympatie. S takovými lidmi zpravidla rozvíjíme vzájemné porozumění.
Přijetí však pravděpodobně není ani soucitem, ale tím, že umožní jiné osobě být tak, jak byla stvořena. Jedná se o uznání jeho práva být jedinečným, mít vlastní přesvědčení (odlišné od našeho) a samozřejmě mu umožnit dělat chyby a jít vlastní cestou života.
Každý člověk chce být přijímán takový, jaký je, bez ohledu na to, zda se jedná o dítě nebo dospělého. Pro dítě je to však mnohem důležitější, protože se utváří jeho světonázor a postoj k sobě a ostatním.
Přijetí je jedním z nejdůležitějších aspektů komunikace. Docela často se nám na ostatních něco nelíbí a jsme připraveni je změnit a změnit, abychom splnili naše očekávání. Největší „pokušení“vyvstává ve vztahu k našim příbuzným a přátelům, a zejména ve vztahu k našim dětem.
Jedním z hlavních cílů rodičů je vzdělávat dítě, to znamená změnit to, co v něm je, tím, co považujeme za nutné. A je to vždy to, co považujeme za nutné, je to, co vlastně dítě potřebuje, aby vyrostlo, určilo si své místo ve společnosti a aby bylo šťastné? Plníme vždy jednu z nejdůležitějších potřeb dítěte - nutnost přijetí?
Před námi, drazí rodiče, vždy vyvstává otázka, jak vychovávat dítě (tj. Vštípit potřebné myšlenky, vlastnosti a normy chování, změnit ho) a zároveň si uvědomit jeho nejdůležitější potřeby. A někdy je to velmi obtížné. Na jedné straně láska a přijetí dítěte takové, jaké je a co dělá, a na druhé straně je neměnný úkol výchovy - formovat osobnost ne tak jako tak, ale tak, aby to bylo plnohodnotné člen společnosti, správně a adekvátně přizpůsobený životnímu prostředí a realizaci jeho potenciálu.
Abychom pochopili tuto situaci, je třeba vyzdvihnout tu důležitější, bez ohledu na to, jak obtížné je to udělat.
Dle našeho názoru důležitost přijetí převyšuje důležitost formování potřebných kvalit a norem chování. Přijetí je základní lidská potřeba a dokonce spíše určuje, nikoli to, čeho může člověk dosáhnout určitými vlastnostmi, ale schopnost měnit a rozvíjet různé vlastnosti v sobě samém. Koneckonců, kdyby mě někdo v dětství přijal, mám mnohem větší šanci se v tomto životě realizovat, nejsem tak přísně připoután k určitým formám chování.
Uveďme příklad. Pokud budu vychováván pouze jako tvrdý člověk, pak možná v podnikání dosáhnu velkého úspěchu, protože v této oblasti je často nutný nekompromis. A pokud mě kdokoli přijme (ve všech mých projevech), mohu být tvrdý i vyhovující, podle toho, co je v dané situaci vhodné. To znamená, že budu mít ještě jeden stupeň svobody. A to je velmi důležité, protože to dále zvyšuje moje šance na úspěch.
Podle našeho názoru je možné spojit tyto dva protikladné úkoly, které jsme na začátku samozřejmě podmíněně definovali jako „Adopce“a „Vzdělávání“. Nebo dokonce ne spojení, ale spíše smíření.
Smíření je možné, když přijetí dítěte dostane větší prioritu před ostatními úkoly. Tehdy se vytvoří nejpříznivější situace, která zajistí vývoj dítěte.
V tomto případě rodiče působí jako zahradník, který pečlivě pečuje o svou zahradu a květiny, řídí jejich růst správným směrem daným přírodou, někdy je dokonce řezá, což jim umožňuje odhalit jejich jedinečnou jedinečnost a krásu. A tady je jedna věc velmi důležitá. Tento zahradník umožňuje, aby růžový keř vyrostl v růžový keř, než aby se jej snažil převést na keř z černého rybízu. Zahradník dosahuje vynikajících výsledků, pokud respektuje právo růžového keře na jedinečnost a následování jeho přirozené cesty vývoje.
S tímto přístupem se odhaluje jedinečnost, kterou dítě zpočátku nese, doplněná snahou rodičů a přináší úžasné výsledky.
Bohužel to však neplatí vždy. Co se stane, když změníte dítě a ignorujete jeho potřebu přijetí? To znamená, že je-li pěstování nezbytných povahových vlastností před přijetím?
V tomto případě se nevyhnutelně dostáváme do situace, kdy začneme u dítěte měnit to, co se nám osobně nelíbí. Nazvěme takové výchovné vzdělávání z hlediska nespokojenosti, tj. Takové výchovy, jejíž zdrojem je to, co se nám líbí nebo nelíbí v nás samých nebo v lidech.
Například nemáte rádi skromnost. Dělá vás to nervózní a otravné. Jste bojující člověk a jste zvyklí dosáhnout všeho v životě. V sobě a ve svém okolí milujete vlastnosti jako sebevědomí, asertivitu, odvahu při rozhodování a nemáte rádi opačné vlastnosti (nejistota, plachost atd.). Když máte dítě, přirozeně v rámci výchovy v něm začnete „podřezávat“tyto povahové rysy, jako je plachost a plachost. Nyní si všimněte jednoho rozdílu. Je to velmi důležité. Můžete vychovávat a vštěpovat dítěti sebevědomí a asertivitu, nebo ho můžete „odnaučit“od plachosti, relativně řečeno, nadávat mu a trestat ho, když prokáže tuto vlastnost.
Prvním z nich je výchova, ve které je uspokojena potřeba přijetí dítěte, a druhým je akce z hlediska nespokojenosti. Jaký je výsledek? Pokud nepřijmete žádnou kvalitu v sobě, nepřijmete ji ani ve svém dítěti. Relativně vzato, pokud nemáte rádi hrubost, pak ji ve svém dítěti nebudete tolerovat. Ale tím, že tento rys u dítěte nepřijmete a nebudete s ním bojovat, dítěti to napravíte. A protože jste dítě upřeli na tuto vlastnost, pak je to někdy on, kdo ji začne projevovat.
Co se stalo? Stává se přesně tím, co nemilujete a nepřijímáte. Ze silných a silných rodičů tedy často vyrůstají děti se slabou vůlí. A tady je opět klíčem přijetí.
Nyní se podívejme, jaké výsledky získáme, když vychováváme dítě z bodu nespokojenosti.
Zde jsou tři hlavní reakce na tyto vlivy.
1. Ochrana (dítě se brání, omezuje citový kontakt a jde buď do sebe, nebo do některého ze svých vlastních zájmů).
2. Navzdory tomu udělám opak.
3. Budu poslouchat (zejména pokud jsou rodiče autoritářští).
Takové reakce vznikají v důsledku skutečnosti, že akce z bodu nespokojenosti narušují původní svobodu dítěte (děti, zejména do 10 let, koneckonců dokonale cítí, zda to či ono vychází z přijetí, nebo vychází z hlediska nespokojenost). Jednání od nespokojenosti zasahuje do práva dítěte být jedinečný, být sám sebou.
A reakce na takovou výchovu samozřejmě nemohou být produktivní.
Mimochodem, podle nich je velmi snadné určit, od kterého bodu působíme.
Budeme-li pozorně sledovat tuto logiku, uvidíme, že překážkou bezpodmínečného přijetí je to, co my sami nepřijímáme v sobě ani v ostatních.
A tady se bez introspekce neobejdete. Koneckonců, aniž bych si uvědomil, že nemiluji a nepřijímám sám sebe a ve světě, je těžké sledovat, kdy jednáme z bodu přijetí a kdy z bodu nespokojenosti.
Jak tedy můžete své dítě přijmout?
Zkusme jedno cvičení. Bude to vyžadovat pozorování a upřímnost.
Přemýšlejte o 7–12 lidech z vašeho vnitřního kruhu. Na prázdný list papíru napište: „Nemám rád lidi kolem sebe a sebe ….“.
Nyní se posaďte v klidné atmosféře, odpočiňte si, vezměte prostěradlo a odpovězte na tuto otázku. Odpovědí může být dokonce celý seznam. Pokuste se opravdu pamatovat a pochopit hlavní věc, kterou v sobě a v ostatních nepřijímáte.
Toto cvičení se nedoporučuje provádět mentálně, ale ve skutečnosti. Nyní se podívejte na svůj seznam. Předpokládejme, že má vlastnosti, jako je nezávaznost, plachost atd. Je na vašem seznamu něco, co ve svém dítěti nepřijímáte? Rozčiluje vás, když to vnímáte jako projevy plachosti nebo nezávaznosti?
Pokud k tomu dojde, možná budete muset oddělit své stížnosti a to, co se vám nelíbí na ostatních a na sobě, od toho, jak vychováváte své dítě. Nebo dokonce ani oddělené (koneckonců, takové vlastnosti mohou být ve skutečnosti nežádoucí), ale spíše oddělte to, co se vám nelíbí, a jaké by mělo být vaše dítě. Relativně vzato, pokud pochopíte, že skromnost je pro vás nepřijatelným znakem (a ve skutečnosti to může být velmi nutné a užitečné), pak již svému dítěti dovolíte být asertivní a skromné. Samotné porozumění vám pomůže přiblížit se a najít vzájemné porozumění.
Ale to není vše. V životě mohou nastat situace, kdy si všimnete, že se chováte starým způsobem. Například si všimnete, že vás stále otravují určité projevy vašeho dítěte, a přesto je chcete tak či onak „odstranit“. Co tedy dělat?
Nemůže zde být žádné konkrétní doporučení. Všechno je pro každého jiné. Pravděpodobně zde budete muset přemýšlet o tom, proč se vám ten či onen projev nelíbí (můžete se obrátit na odborníka) nebo si jen dávat pozor na to, co právě prožíváte.
Když zjistíte, že jste téměř připraveni začít s přestavováním dítěte od okamžiku nespokojenosti, máte příležitost zastavit, popadnout dech a udělat něco jiného. Pokud několikrát změníte své vnější chování, pak zvyk výchovy od nespokojenosti zmizí, což se stane klíčem k rozvoji a posílení vřelých a upřímných vztahů.
Hodně štěstí, milí rodiče!
Psycholog Prokofiev A. V.
