Svět je zvyklý žít vysokou rychlostí: staví se stále rychlejší způsoby dopravy, probíhá rychlá komunikace, zrychluje se také lidská činnost. Jako by už dne bylo několik hodin, jako by nebyl čas jen tak se zastavit a užívat si života. Pomalým lidem se pohrdavě vyčítá, naléhá na ně, od dětství se od této rasy učí.
Technologický pokrok, který začal v 19. a 20. století, nyní vedl k tomu, že vše kolem se obnovuje příliš rychle. Nově vydané gadgety před našimi očima doslova zastarávají, objevují se stále modernější a rychlejší počítače, auta a zařízení. Konzumní společnost a technologický pokrok nutí lidi zapojit se do této rasy, nyní sebeúcta člověka často závisí na modernějším gadgetu v jeho kapse. Vyprovokování neustálých nákupů a nahrazování starých novými, umožňuje společnostem rychle aktualizovat sortiment a lidé spěchají vydělat co nejvíce peněz na další nákup.
Práce společností
Z tohoto důvodu je to druhý důvod, proč se do života vrhnete: ve snaze o rychlé zisky podporují společnosti práci živých podnikatelů, kteří rychle vycházejí s obchodem, uzavírají dohody, mluví a rychle přemýšlejí. Jsou usmívající se, dobrodružní, aktivní a velmi rychlí. Tento model chování se stává příkladem pro všechny ostatní zaměstnance, tito lidé jsou rychle povýšeni a povzbuzováni. Přirozeně se jedná o model chování, kterým se zaměstnavatelé a podřízení chtějí řídit. Kdo rád udržuje v práci mlčenlivého tichého člověka, kterému trvá dlouho, než vyřídí dokumenty a pracuje pomalu? Ve velké většině moderních společností je toto chování nepřijatelné.
Začarovaný kruh spěchu
Moderní člověk tráví ve své práci spoustu času a možnosti velkoměsta mu dodávají mnoho pokušení. Takový člověk chce nejen pracovat celý den, ale mít večer čas a bavit se. I odtud se vybírá zvyk spěchat: jet rychleji z práce celým městem, rychle najít zábavu nebo si doma přerobit věci, rychle se najíst a ráno, když nemáte čas po nočních shromážděních, rychle létat do kanceláře. Je téměř nemožné se z takového kruhu vymanit, zvláště pokud se tento životní styl již stal obvyklým. Zahrnuje nejen velikost moderních měst, ve kterých se obrovské množství času tráví dojížděním z práce domů, ale také problém špatného rozložení času většinou populace.
Podobnou situaci podporuje i masová hysterie ve stylu „život je krátký, pospěš si žít!“Ale ve skutečnosti je nemožné žít v neustálém spěchu, je to nepřirozený stav pro přírodu a člověka. Skutečné povědomí o každém okamžiku života proto nepřijde v myšlenkách, jak mít čas udělat všechno, ale v klidu a pohodě, sám se sebou nebo s blízkými.
