Každý má svého vnitřního soudce, jediný rozdíl spočívá v tom, že pro některé je chladnokrevný a nestranný, zatímco pro jiné je naopak měkký a loajální. Jak se může zdát paradoxní, mluvit sám se sebou je někdy nejtěžší. To, co se snažíme naučit, je obvykle to nejdůležitější, co se musíme naučit. Ale nejjednodušší otázky se někdy ukáží jako nejobtížnější. Musíte začít s porozuměním.
Instrukce
Krok 1
Jaký je duch rozporu? Bez ohledu na to, jak zběsile to může znít, ale pocity nám ukazují, co naše duše chce, mnohem dříve, než máme čas na to myslet. Nutkání argumentovat nebo nesouhlasit má stejné kořeny. Jakmile se objeví pocit, že se nám snaží vnutit svou vůli, spustí se pud sebezáchovy a nastartuje obranný program. Naopak, když se navrhovaná možnost shoduje s vnitřními potřebami a touhami, snadno navážeme kontakt, projevíme ochotu ustoupit a podpořit myšlenku. Spolu s běžnými každodenními situacemi však existují případy, kdy potřeba jednat tak či onak není způsobena našimi potřebami, ale slovem „musí“. Je v pořádku jednat světsky, ale pouze pokud se necítíte světsky. Než se rozhodnete, přemýšlejte o tom, kdo to potřebuje, a kdo řekl, že by to tak mělo být? Život se změní, pouze pokud si ho nejprve představíte tak, jak ho chcete vidět. Naučte se říkat ne ostatním a říkat ano životu.
Krok 2
Vždy mluvíme o tom, co chceme. Odvrácenou stránkou ducha rozporů je touha jakýmkoli způsobem zachovat zdání světa. Špatný mír však není vždy lepší než dobrá hádka. Tak či onak, dříve či později přijde bod varu, a tehdy rozdáme celou pravdu. Pak se divíme, co to na nás přišlo, ne jinak než zatmění měsíce, magnetické bouře, zvýšený tlak, nebo bychom měli pít méně? Všechno je mnohem jednodušší.
Žádný člověk nikdy neřekne, na co si nemyslí, i když je opilý. Kristus řekl: „víno posiluje duši.“Je to tak, že obvykle kvůli výchově o mnoha věcech mlčíme, schováváme se a snažíme se být něžní a zdvořilí. Ale to, co je skryté a potlačené, nikam nevede. Negativní emoce, hromadící se jako zájem o bankovní účet, čekají jen na okamžik, kdy bude možné propuknout. A pak se všichni držte, nebude slitování.
Říká se, že takové uvolnění vám poskytne jen dočasnou úlevu a spoustu potíží pro ty, kteří spadli pod „horkou ruku“. Udržet vše v sobě je škodlivé. Jakákoli situace, nežije, se bude opakovat znovu a znovu. Naučte se správně vyjádřit své myšlenky, sdělte svému úhlu pohledu soupeře. V takovém případě budete respektováni a oceňováni. To je lepší než přijmout pocit úplné bezmocnosti a neschopnosti postavit se za sebe. Pokud s ním chcete počítat, naučte se respektovat a milovat sami sebe. Potěšit každého a každého je nejen nemožné, ale také hloupé.
Krok 3
Říká se: „Nikdy neodkládejte zítra, co můžete dělat dnes.“Žijeme ve světě obchodů, potíží a starostí a kdo pro nás převezme klíč ke štěstí? Vytrvalost a vytrvalost při dosahování cílů je velmi dobrá, konec však ne vždy ospravedlňuje prostředky. I když s největší pravděpodobností byl jen cíl zvolen nesprávně. To, co přináší radost, přichází snadno. Při vynaložení maximálního úsilí se necítí unavení ani depresivní, ale naopak štěstí dodává sílu a umožňuje postup vpřed.
Krok 4
Pokud je ale cíl zvolen nesprávně, pak se ať už přesvědčíme jakkoli, všechno se pokazí hned od začátku. Musíte vyvinout neuvěřitelné úsilí, abyste alespoň něco získali. Ale bez ohledu na to, jak moc se snažíme, věž se dříve nebo později zhroutí a okamžik nemusí být nejvhodnější. Pocit zvaný „nechci“proto není lenost a touha po odpočinku, ale spíše signál, že se něco pokazí. Nikdo kromě vás vám neřekne, kde se tato touha zrodila, takže se zeptejte méně otázek a poslouchejte více, jen ne ostatní, ale sami sebe.
